Sněžnice

můj návod na domácí výrobu sněžnic


Každého, kdo občas vyrazí v zimě do přírody, to jednou potká. Sněhu po zadek, vyšlapaná stopa žádná, a když se k tomu přidá batoh se zimní výbavou na týden a teploty těsně nad nulou, není co řešit - bez sněžnic to pěšky nejde. První model měl rám z ohnuté větve tisu (roste ho dost v každém parku), výplet z umělohmotných popruhů (přichycených na rám ocelovým drátem) a vázání s rádoby volnou patou. Něco jsme s tím nachodili (v současnosti vím o čtyřech provozuschopných párech), ale mělo to trochu mouchy. Díky nepřihnuté špičce jeden každou chvíli zakopl a zvedající se konec sněžnic vrhal sníh na záda (i níž) a batoh, takže jste za chvíli vypadali jak sněhulák a když bylo nad nulou …
Výrobky to tedy byly zasloužilé, několik let po sobě absolvovaly nejen velký svátek lyžníků - Krakonošovu jízdu v dobových krojích, ale i vážnější akce. Nicméně k dokonalosti jim něco chybělo. A tak přišla na řadu druhá (a zatím poslední) generace, navrhovaná s ohledem na váhu a účelnost. Napřed jsem prolezl většinu blízkých outdoorových obchodů a udělal si představu o konstrukci. Rám tvoří dvě spojené (jednu potřebně dlouhou jsem v bazarech nenašel) ohnuté lyžařské hůlky z duralu. Výplet je z plastexu kupovaného v metráži a hlavní část vázání - podložka pod botou - je ze staré hliníkové lopaty.
Zbytek tvoří několik metrů plastových popruhů a přezek, spoje jsou šité a jištěné malými šroubky. Nevypadají, ale jsou skoro o polovinu lehčí než předchozí model. Používal jsem je zatím jenom na jedné větší akci, na týdenním přechodu Velké Fatry, kde se navíc nabízelo srovnání s předchozími modely a dopadly výborně. Nejlíp se osvědčilo vázání, sněžnice zůstávají stále položeny na sněhu (nehází sníh), špička nezakopává ani při nejhlubším zaboření s batohem (u staršího a mokrého sněhu max. 30 cm, u prašanu není o co zakopnout) a zuby na kovové podložce drží i v mírně ufoukaném sněhu.
Ty zuby se během chůze postupně ohýbaly (při přecházení ledu nebo při stoupnutí na kámen) až se z původně kolmého postavení (k rovině podrážky) dostaly zhruba do 45° úhlu. V tom už zůstaly a plní svojí funkci dál. Výplň z plastexu taky vydržela, ač jsem v to nedoufal, ale silnější materiál za levný peníz jsem nesehnal. Uchycení látky na rám jsem udělal dvojitě a nakonec se to vyplatilo, i když těch pár natržení se mi povedlo při manipulaci při nasazování díky nedokonale zabroušeným koncům šroubků na rámu.

Nutno ještě dodat, že fotky jsou pořizované až po uplynulé zimě (2000/2001), nikoli těsně po zhotovení sněžnic.
 

Pár ilustračních obrázků ...

Druhá verze domácích sněžnic, rám z duralových hůlek, výplň z plastexu ...

...podložka pod botou z hliníkové lopaty.

Z přechodu Velké Fatry

První výrobek z tisového dřeva, vázacího drátu a PAD popruhů

a jeho použití na Krakonošově jízdě v dobových krojích.

Pod ledovou krustou bylo půl metru sněhu.

Na  Fatře jsme měli i starší typy

Ještě jednou z přechodu Velké Fatry, první tři mají dřevěné sněžnice.
 

Chroust, prosinec 2001

NA HLAVNÍ STRÁNKU