|
 Každého, kdo občas vyrazí v zimě do přírody, to
jednou potká. Sněhu po zadek, vyšlapaná stopa žádná, a když se k
tomu přidá batoh se zimní výbavou na týden a teploty těsně nad
nulou, není co řešit - bez sněžnic to pěšky nejde. První model měl
rám z ohnuté větve tisu (roste ho dost v každém parku), výplet z
umělohmotných popruhů (přichycených na rám ocelovým drátem) a vázání
s rádoby volnou patou. Něco jsme s tím nachodili (v současnosti vím
o čtyřech provozuschopných párech), ale mělo to trochu mouchy. Díky
nepřihnuté špičce jeden každou chvíli zakopl a zvedající se konec
sněžnic vrhal sníh na záda (i níž) a batoh, takže jste za chvíli
vypadali jak sněhulák a když bylo nad nulou …
Výrobky to tedy
byly zasloužilé, několik let po sobě absolvovaly nejen velký svátek
lyžníků - Krakonošovu jízdu v dobových krojích, ale i vážnější akce.
Nicméně k dokonalosti jim něco chybělo. A tak přišla na řadu druhá
(a zatím poslední) generace, navrhovaná s ohledem na váhu a
účelnost. Napřed jsem prolezl většinu blízkých outdoorových obchodů
a udělal si představu o konstrukci. Rám tvoří dvě spojené (jednu
potřebně dlouhou jsem v bazarech nenašel) ohnuté lyžařské hůlky z
duralu. Výplet je z plastexu kupovaného v metráži a hlavní část
vázání - podložka pod botou - je ze staré hliníkové lopaty.
Zbytek tvoří několik metrů plastových popruhů a přezek, spoje
jsou šité a jištěné malými šroubky. Nevypadají, ale jsou skoro o
polovinu lehčí než předchozí model. Používal jsem je zatím jenom na
jedné větší akci, na týdenním přechodu Velké Fatry, kde se navíc
nabízelo srovnání s předchozími modely a dopadly výborně. Nejlíp se
osvědčilo vázání, sněžnice zůstávají stále položeny na sněhu (nehází
sníh), špička nezakopává ani při nejhlubším zaboření s batohem (u
staršího a mokrého sněhu max. 30 cm, u prašanu není o co zakopnout) a
zuby na kovové podložce drží i v mírně ufoukaném sněhu.
Ty zuby
se během chůze postupně ohýbaly (při přecházení ledu nebo při
stoupnutí na kámen) až se z původně kolmého postavení (k rovině
podrážky) dostaly zhruba do 45° úhlu. V tom už zůstaly a plní svojí
funkci dál. Výplň z plastexu taky vydržela, ač jsem v to nedoufal,
ale silnější materiál za levný peníz jsem nesehnal. Uchycení látky
na rám jsem udělal dvojitě a nakonec se to vyplatilo, i když těch
pár natržení se mi povedlo při manipulaci při nasazování díky
nedokonale zabroušeným koncům šroubků na rámu.
Nutno ještě
dodat, že fotky jsou pořizované až po uplynulé zimě (2000/2001),
nikoli těsně po zhotovení sněžnic.
|
